Máma ve městě

Jak otěhotnět a nezbláznit se

22. Jul 2018

Konečně můžu veřejně světu říct: JSEM V TOM!! A nyní se s vámi všemi podělit o to, jak se nám to povedlo a co všechno tomu předcházelo. Samozřejmě tady nemusím popisovat JAK vznikají děti (doufám :) ... ) Naše cesta k miminku sice nebyla komplikovaná hodně, ale drobné komplikace se vyskytly. Ráda se s vámi podělím o to, jak to všechno ustát a nezbláznit se.

.
Jak otěhotnět a nezbláznit se

Kdo jsem

Než jsme se začali snažit, musím se vám trochu osobně představit. Vdávala jsem se když mi bylo 20 a manželovi 21. Tehdy jsme si řekli, že dítě ještě nechceme. Nejdřív rekonstrukce domku, něco poznat a užít si trochu života. Musela jsem ještě dodělat školu a pak taky jsme chtěli mít něco našetřeno. O tom kolik dítě stojí si promluvíme v dalším článku. No a pak najednou jsme měli dva roky po svatbě a řekli jsme si, že bychom už chtěli dítě. Celé dva roky jsem byla dost nemocná. Měla jsem devětkrát antibiotika, hlavně na průdušky a taky se rok a půl po svatbě objevily gynekologické problémy, které ale byly zatím mírné a neohrožovaly početí miminka.

Snažilky

Snažit o miminko jsme se začali v listopadu roku 2017 a mysleli jsme si, nebo spíše já si myslela, že to bude na první dobrou, jak se říká. No nestalo se. V září jsem vysadila antikoncepci a četla jsem si o tom, jak to často vyjde na poprvé. My bohužel tento případ nebyli.

Na první dobrou přišlo zklamání

První měsíc jsem byla tak natěšená, že když jsem měla šest dní zpoždění, už jsem celá nadšená utíkala do lékárny pro test, že jsem v tom. Bohužel přišlo jen zklamání. Objevila se jedna čárka a do tří dnů přišla menstruace.

Druhý měsíc jsme se zase velmi snažili. Já brala různé vitamíny, měřila jsem si bazální teplotu, dělala jsem si ovulační testy. A v den kdy všechno bylo příznivé pro otěhotnění jsem šla za manželem a říkám: tak jdeme na to, teď to vyjde. Zkoušela jsem i různé stojky a podobné věci. Když přišlo zpoždění 10 dní byla jsem si stoprocentně jistá že teď už jsem těhotná - prostě jsm si to tak přála a vsugerovala. Udělala si těhotenský test a opět byl negativní.

To jsem byla hodně zklamaná a přiznám se, že došlo i na slzy.

Slzy, stres, očekávání

Tehdy jsem už musela na gynekologii, protože preventivní prohlídka dopadla opět špatně a musela jsem na speciální kliniku pro podezření na rakovinu čípku. Umíte si představit jak mě to sebralo. Dost jsem tomu propadla a trápila jsem se tím. Okamžitě jsem jela na další testy a vyšetření. Brali mi velké množství krve a brali další vzorky. To čekání bylo šílené. Tři týdny nevědomí. Na první kontrole mi bylo sděleno, že to nejhorší mám asi pro tuto chvíli za sebou, ale že to ještě není konec. Na další prohlídce mi řekli, že rakovinotvorné buňky tam pořád jsou a bylo mi doporučeno co nejdřív otěhotnět. No a já si to vzala k srdci a dělali jsem pro to první poslední.

Měsíce utíkaly, přidal se tlak okolí

Třetí a čtvrtý měsíc se pořád nedařilo a já už začala propadat nějakému stresu, či mírné depresi. Do toho všeho se pořád známi ptali kdy už budeme mít dítě. Ty otázky už byly tak dotěrné, že jsem začala odpovídat stylem, že opravdu nespíme v oddělených ložnicích, a že jim do toho nic není. Leden, únor i březen jsem na tom byla špatně. Rozhodli jsme se v únoru si koupit králíka. Řekla jsem si, že když se budu mít o koho starat tak na to nebudu tolik myslet. Už v tom březnu začal přicházet zlom, kdy jsem si začala uvědomovat, že se musím psychicky sebrat. Hodně jsem četla, a také zdravý rozum říká, že žena, která je psychicky v pořádku, má lepší šanci otěhotnět.

Nalezení klidu

Rozhodli jsme se, že v dubnu odjedeme na víkend pryč a nebudeme nic řešit. Přestala jsem si dělat testy a měřit teplotu. Řekla jsem si, že pokud to má přijít, tak to přijde. Ano bylo mi smutno pokaždé, když mi nějaká další kamarádka řekla, že je těhotná, ale už jsem se tím tak netrápila jako v lednu.

Najednou to přišlo

Postupně jsem vše přestala řešit, vlatně jsem se smířili s tím, že to nepřijde. V dubnu jsem ani nevěděla, kdy mám plodné dny. Celý cyklus se mi hodně protáhl a byl nepravidelný. Přijeli jsme domů a nechala jsem to všechno být. Za dva týdny jsem cítila, že by měla přijít menstruace, podobné bolesti a křeče. Jenže po pěti dnech pořád nic. Začalo se mi dělat zpoždění, které jsem vůbec neřešila. Nechtěla jsem se stresovat. Řekla jsem si, že test si dělat nebudu, protože nechci být zklamaná. Po dvou týdnech pořád nic a začala jsem neskutečně říhat. Všichni se mi smáli, no bohužel to nešlo ovlivnit. Řekla jsem si, že si teda udělám test.

Hned v pondělí mi ho manžel dovezl z obchodu. Najednou na něm byly dvě čárky. Nemohla jsem tomu uvěřit. Ani trochu. Stála jsem nad tím a brečela a dívala jsem se na to. Nemohla jsem tomu věřit. Celé ráno jsem nemohla ani mouvit. Manžel byl samozřejmě šťastný a hned druhý den jsem na ultrazvuku viděla malého bodíka. No pocit nádherný.

Tak jsem v tom

Tolik asi o tom, jak jsem otěhotněla. Vím, že není jednoduché zůstat psychicky v pohodě, když se snažíte a ono to nejde. Pokud vyloženě není řečeno, že to nejde, pak je vždycky naděje. Je potřeba se nesoustředit na těhotenství, ale užívat si, odjet a ono to přijde samo.

Jaká byla vaše cesta k těhotenství?

Líbil se Ti článek? Sleduj mě na Facebooku
Děkuji

Nejčtenější

Máma ve městě

Vysvětlovat dítěti nebo ho zbít?

04. Apr 2018
Máma ve městě

Očkování, ano či ne?

19. Apr 2018
Máma ve městě

Nadvláda dětí

11. Apr 2018

Nejnovější

Máma ve městě

Jak otěhotnět a nezbláznit se

22. Jul 2018
Máma ve městě

101 tipů jak si přivydělat na mateřské

24. Jun 2018
Máma ve městě

Jak ušetřit s Tipli.cz

19. Jun 2018