Máma ve městě

Vysvětlovat dítěti nebo ho zbít?

04. Apr 2018

Nedávno jsem seděla s kamarádkou v kavárně, která je součástí knihovny. Byla jsem ráda za to klidné, pracovní prostředí. Během půl hodiny přišla babička, matka s kočárkem a její tři děti předškolního věku. Trochu skepticky jsem je změřila pohledem, ale řekla jsem si: bude to fajn, děti budou klidné. Jak moc jsem se spletla.

.
Vysvětlovat dítěti nebo ho zbít?

Na začátek dva krátké příklady.

Nedávno jsem seděla s kamarádkou v kavárně, která je součástí knihovny. Byla jsem ráda za to klidné, pracovní prostředí. Během půl hodiny přišla babička, matka s kočárkem a její tři děti předškolního věku. Trochu skepticky jsem je změřila pohledem, ale řekla jsem si: bude to fajn, děti budou klidné. Jak moc jsem se spletla. Neuběhlo ani deset minut a dvě starší děti už začaly běhat mezi stoly, to nejmenší křičet, že má hlad. Byla jsem hodně trpělivá a čekala jsem jak matka popřípadě babička zareaguje. To co jsem však viděla, by mě ani ve snu nenapadlo. Matka velmi rázně vzala děti, okřičela je, nazvala je velmi nevhodně, každému dala pohlavek a pořádně na zadek. Po tomto extempóre se všichni přítomní na matku dívali, jestli je normální.

"Mami a já chci ještě to růžové tričko."
"Teď ne, zlatíčko."
"Ale mami já ho chci!! " tříletá holčička se už začíná vztekat.
"Miláčku, teď to opravdu nejde." odpovídá klidným a tichým hlasem matka.

Tento rozhovor by mohl pokračovat pořád dále a dále. Dítě se vzteká a matka potichu dokola vysvětluje. Ani jeden nereaguje na toho druhého. Určitě už každý z nás zažil takovou nebo podobnou situaci a říkáme si, co je to za matku - neumí své děti zvládnout? Tak mu dej jednu na zadek a je to. Přece nechci poslouchat v obchodě křik malého dítěte. Že to te matce samotné nevadí. A napadá nás mnoho dalšího.

Podívejme se na dva různé pohledy na výchovu v dnešním světě. Aneb bít či nebít.

Mé dítě potřebuje volnost

V dnešním světe 21. století, kdy se na dítě nesmí ani sáhnout, kdy je dítě centrem celého světa, je nemyslitelné, aby dítě dostalo byť jen na zadek. Novodobá vychová nám říká, že dítě máme jen objímat a chválit. Ale co když naše ratolest udělá něco, co se nám, lidově řečeno nehodí do krámu? Taky budeme chválit a tvářit se, že je vše ok? Nemá mít dítě nastavené pevné hranice, aby jasně vědělo, že při porušení přijde trest? Ne vždy musí být trest fyzický, ale co je v dnešní době ještě bráno za přijatelný trest? Snad to, že dítě musí jít ven místo toho, aby si hrálo na počítači... Co vyroste z dítěte, u kterého nebudeme důslední v dodržování nastavených hranic? Kdy po neustálém vysvětlování stejně dítě dostane co chce. Takovým jednáním nikdy naše dítě nenaučíme zodpovědnosti. Až později vyroste, bude si myslet, že může vše. Bude žít v přesvědčení, že ať udělá cokoliv, nepřijde trest.

Každý potřebuje přes držku

Nezastávám názor, že dát dítěti každé ráno facku jen tak preventivně je normální. Nebo na veřejnosti ho nepřiměřeně trestat a bít, to je opravdu mimo všechny hranice. Důležité ale je, aby v dnešním světě chaosu a zmatku dítě mělo pocit jistoty, bezpečí a hranic. A ano, světe div se, hranice se nastaví rozhovorem, ale jejich dodržování občas potřebuje trest. Hlavně v dnešní době můžeme vidět, že i dospělí lidé pokoušejí různé hranice a často je zastaví právě až ta pomyslná facka, kterou jim život uštědří. Proto je na nás rodičích, jakou budoucnost dáme našim dětem. Jestli je připravíme na to, co je v reálném světě čeká nebo ne. Jestli jim dáme hranice a budeme důslední v jejich dodržování, či nikoliv. I když nás to mrzí, dat vlastnímu dítěti na zadek, je kolikrát to nejlepší, co pro něj můžeme udělat. Jak se řiká: jedna facka za tisíc slov.

Trestat, ale přiměřeně!!!

Ať jde o jakýkoliv trest je určitě dobré znát jeho hranice, řešit jej přiměřeně, vždy s odstupem času. Ať zbytečně nepropadáme histerii a afektu. A co je přiměřený trest? Jednou přes zadek, jedna facka, jeden pohlavek? Nebo domácí vězení, klečení v koutě, zabavení telefonu popřípadě počítače?

Zasloužený a přiměřený trest nezpůsobí trauma

Všude kolem sebe, kam se podívám, slýchám názor, že fyzický trest způsobuje dítěti trauma, že dítě utrpí psychickou újmu, bude mít komplexy a mnoho dalších nesmyslných názorů. Díváme se na tuto problematiku poněkud úzkoprse. Buďme k sobě upřímní. Komu z nás zasloužený trest ublížil? Kdo cítí po ZASLOUŽENÉM TRESTU, že utrpěl šok nebo trauma? Každý ať si zváží dle svého nejlepšího svědomí, ale pamatujte: tresty, hranice a jejich důsledné dodržování přináší pocit bezpečí a řádu do života našich dětí.

My jsme dostávali na zadek, nepotřebují to občas i naše děti?

Líbil se Ti článek? Sleduj mě na Facebooku
Děkuji

Nejčtenější

Máma ve městě

Vysvětlovat dítěti nebo ho zbít?

04. Apr 2018
Máma ve městě

Očkování, ano či ne?

19. Apr 2018
Máma ve městě

Nadvláda dětí

11. Apr 2018

Nejnovější

Máma ve městě

Jak otěhotnět a nezbláznit se

22. Jul 2018
Máma ve městě

101 tipů jak si přivydělat na mateřské

24. Jun 2018
Máma ve městě

Jak ušetřit s Tipli.cz

19. Jun 2018